Neposlušnost neznamená nevychovanost: Hlubší pohled na chování dětí

Děti, které nepozdraví, nepoděkují, jednají s druhými s despektem. Takové jsou nejčastěji označovány jako nevychované. Pojďme se podívat za oponu rychlých soudů a prozkoumejme, co skutečně může stát za tím, co mnozí považují za problematické chování dětí.

Co se skrývá za „nevychovaností“?

Jako nevychované obvykle označujeme děti, které se chovají jinak, než se společensky očekává. Co se ale skutečně může skrývat za takovým chováním?

„Nevychovanost“ jako projev frustrace

Problematické chování dětí bývá projevem jejich nešťastného vnitřního stavu. Dítě, které je frustrované, smutné, vystavené stresu nebo prošlo nějakým traumatem, může reagovat výbuchy hněvu, pláčem nebo jinými formami chování, které dospělí mohou vnímat jako „nevychovanost“. Ve skutečnosti je však takové chování spíše voláním o pomoc nebo způsobem, jak vyjádřit své pocity.

„Nevychovanost“ jako projev nezralosti

Dále je třeba si uvědomit, že mnoho projevů, které jsou označovány za „nevychovanost“, jsou ve skutečnosti důsledkem dětské nezralosti. Děti se stále učí, jak správně reagovat na různé situace, jak zvládat své emoce a jak se chovat v různých sociálních interakcích. Co může vypadat jako „nevychované“ chování u dítěte, může být ve skutečnosti jen jeho nezralou reakcí na danou situaci.

„Nevychovanost“ jako projev neurovývojové poruchy

Některé projevy neurovývojových poruch mohou v očích neznalého působit jako projevy nevychovanosti. Například děti s ADHD nevydrží dlouho v klidu sedět, přemíra myšlenek je může nutit skákat druhým do řeči, mohou reagovat přehnaně emočně, mají potíže dokončit zadané úkoly a tak dále. Tyto děti bývají zvýšeně citlivé a pokud cítí nátlak, mohou se stavět do odporu. Taktéž chování dětí s poruchou autistického spektra se může jevit jako projev nevychovanosti, pokud neznáte pravou příčinu – a tou je v obou případech těchto neurovývojových poruch odlišné fungování mozku.

„Nevychovanost“ jako projev charakteru

Některé děti mají potíže zdravit, protože jsou stydlivé nebo jsou zamyšlené a nevnímají pořádně okolí. Jiné skáčou do řeči, protože jsou upovídané a ještě se nenaučily odložit svou potřebu. Některé děti mohou působit jako malí bossové, protože mají přirozený vůdčí talent. Některé typy chování dětí jsou jen projevy jejich charakteru anebo nezralými projevy jejich potenciálu.

„Nevychovanost“ jako zrcadlení rodičů

A v neposlední řadě se dítě může chovat nevhodně proto, že nemá doma dobrý vzor. Odsuzováním ale takovému dítěti nepomůžeme, aby se dokázalo chovat jinak. Naopak, vytvářením atmosféry nepřijetí nutíme dítě vytvářet si další obranné mechanismy a nepřímo tak můžeme přispět k jeho nevhodnému chování.

Myslíte si, že dokážete na první pohled poznat, zda dítě, které například nepozdravilo, má doma špatné vzory, trpí poruchou pozornosti, pozdravit zapomnělo nebo je prostě jen stydlivé? Do duše dítěte nevidíme, proto posuzování a odsuzování nemá smysl.

Neposlušné dítě nerovná se nevychované!

Pro mnoho lidí je hlavním ukazatelem nevychovanosti neposlušnost. Bezmyšlenkovitému následování pokynů se ale říká slepá poslušnost a ta je velmi zrádná. Slepá poslušnost vytváří děti, které neumějí myslet kriticky, jsou závislé na názorech a příkazech ostatních a mohou mít potíže s vytvářením vlastní identity. V dlouhodobém horizontu taková poslušnost obvykle vede k nízkému sebevědomí, nedostatečnému rozvoji sociálních dovedností a potížím s rozhodováním. Když přestanete naslouchat sami sobě a posloucháte pouze tomu, co chtějí druzí, ztrácíte sebe samé. Svůj jedinečný vnitřní kompas.

 

Žena a dítě:

„Adame, oběd, pojď ke stolu.!

„Mami ale já nemám hlad.“

„To mě nezajímá. Okamžitě pojď ke stolu!“

 

Žena a muž:

„Miláčku, uvařila jsem ti oběd.“

„Ty jsi hodná, ale nezlob se, já vůbec nemám hlad.“

„Dobře, chápu, tak si dáš, až budeš chtít.“

Proč by dospělí měli mít právo mít svou vůli a děti ne? Vyžadovat poslušnost neznamená dítě dobře vychovat. Svébytný dospělý se dětského „ne“ nebojí. Svébytný dospělý se chce domluvit, ne dítě ovládat!

Perfektně vychované dítě anebo jen potlačené?

Často zaměňujeme dobře vychované dítě za dítě vnitřně potlačené. Dítě, které je naučeno potlačovat své emoce, touhy a potřeby ve snaze vyhovět očekáváním dospělých, může zvenku vypadat jako „dobře vychované“. Avšak vnitřní potlačení může vést k řadě psychických problémů, jako jsou úzkosti, deprese a nízké sebevědomí. Dítě, které je neustále potlačováno, nemá prostor pro svůj vlastní vývoj, pro poznávání světa a sebe sama. V dlouhodobém horizontu může takové vnitřní potlačení vést k potížím ve vztazích, nedostatečnému rozvoji osobnosti a obecné nespokojenosti s vlastním životem.

Přestaňme smýšlet povrchně

Koncept nevychovaných dětí je pro mne zastaralý. Pojďme se namísto odsuzování zaměřit na porozumění a podporu dětí v jejich vývoji, a namísto poslušnosti je učme kritickému myšlení a samostatnosti – takové vlastnosti jim v životě budou, na rozdíl od slepé poslušnosti, užitečné.