Je možné učit na běžné základce bez nátlaku, bez domácích úkolů, bez známek a vnějších stimulů – odměn a trestů? Prvostupňová učitelka Martina Hezká ukazuje, že ano. Dokonce i ve třídách s dětmi s ADHD nebo jinými specifickými potřebami.

Prvostupňová učitelka Martina Hezká je ukázkovým příkladem moderní pedagogiky. Působí na běžné základní škole v Pardubicích, ale jako jedna z mála učí bez známek, bez domácích úkolů, bez trestů a odměn, které podporují jen vnější, umělou motivaci. Učení je v jejich třídách spíše možnost, ne nutnost, a děti se do jejich hodin těší a jsou spokojené. Dvakrát se také dostala do semifinále soutěže Global Teacher Prize ČR. Do jejich hodin se chodí inspirovat mnozí současní i budoucí učitelé.

Rozhovor s M. Hezkou je prvním z mé chystané série rozhovorů s inspirativními učiteli.

 

Martino, vím o Vás, že učíte diametrálně odlišně než většina učitelů. Bez známek, bez donucování, bez domácích úkolů. Prosím povězte mi, jak vypadá běžná výuka ve čtvrté třídě, kde aktuálně působíte jako třídní učitelka?

Škola je pro nás místo, kde se učíme učit se, poznávat nové věci, inspirovat se. Protože učím na běžné základní škole, máme jednotlivé předměty stanovené rozvrhem třídy. Používáme konstruktivní výuku, děti si na nové učení přichází co nejvíce samy nebo vzájemně diskutují a vymýšlí různá řešení. Pracují samostatně, ve dvojicích, skupinách tak, jak chtějí nebo jak se společně domluvíme. Vše je dobrovolné v bezpečném prostředí pro nás pro všechny. Naše vzájemné vztahy zakládáme na respektu, používáme nenásilnou komunikaci. Učíme se pracovat s emocemi tak, aby neohrožovaly druhé.

 

To je rozdílný způsob výuky oproti běžným hodinám na základních školách prvního stupně, kde jsou děti obvykle tlačeny k výkonu a klade se důraz na individuální práci. Učíte takto odlišně odjakživa anebo jste k tomuto přístupu došla postupně a pokud ano, z jakých důvodů?

Vždy jsem věděla, že chci učit jinak. Začínala jsem tak, jak mě připravovali na škole, se zkušenostmi, které jsem načerpala ve školách, kterými jsem prošla. Postupně jsem si ale uvědomovala více a více věcí, které se mně nebo dětem nelíbí, nevyhovují a začala pracovat na změnách. Věřím, že na sobě budu stále pracovat, je stále co měnit a to mě baví.

 

Nezadáváte ani domácí úkoly. Podle většiny pedagogů jsou ale domácí úkoly užitečné a v mnoha případech nutné. Jaký postoj k úkolům zaujímáte vy?

Pokud má dítě zájem se doma učit, nic mu v tom nebrání. Pokud ode mě chce úkol, spolu se domluvíme. Pokud si řekne o kontrolu, tak práci zkontroluji. Je to na dětech, jak to chtějí. S povinnými, společnými úkoly nesouhlasím.

 

Proč s povinnými společnými úkoly nesouhlasíte?

Škola je místo, kde se učí. Z mého pohledu nemáme právo organizovat rodinám a jejich dětem jejich volný čas. Dítě se samo rozhoduje, co bude dělat ve svém volném čase. A pokud se chce učit, tak si samo vybírá, co se bude učit.

 

Vzhledem k tomu, že jste jediná, která takto na škole učí, by mě zajímalo, jak se k Vašim způsobům staví rodiče dětí? Nemají obavy, že toho bude dítě málo vědět a neuspěje pak například u příjímacích zkoušek na střední školu nebo gymnázium?

Obavy rodičů se objevují. Povídáme si o nich na domluvených schůzkách, zvu je, ať se přijdou podívat do hodin. Někteří toho využívají. Jedna maminka po návštěvě naší třídy konstatovala, že až ji zase příbuzní zviklají, tak se k nám zase přijde uklidnit.😊

 

Určitě jste už někdy ve třídě měla dítě s ADHD. Máte nějaké tipy nebo triky jak s takovým dítětem pracovat, aby i pro něj mohlo být učení radost?

Každý potřebuje svůj prostor pro učení, dítě moc dobře ví, co mu vyhovuje a co ne. To je můj tip. Komunikace s dítětem, dát mu potřebný prostor. To ale potřebuje každé dítě, ne jenom s ADHD. Pokud se objeví vážnější problém, přizvu si velmi ráda odborníky, kteří se daným problémem zabývají a společně s odborníkem, rodičem a dítětem hledáme cestu spokojeného učení.

 

Učitelé, kteří mají ve třídě dítě s ADHD, si často stěžují, že tyto děti někdy nechtějí spolupracovat a narušují výuku. Velmi by mě zajímalo, jak byste takovou situaci řešila vy?

Děti vysílají signály, volají o pomoc. Vždy je dobré se těmto signálům věnovat z tohoto pohledu. Nechtějí spolupracovat znamená, že jim něco nevyhovuje, je potřeba společně hledat. Společně hledat, ne tlačit, manipulovat, nutit nebo něco podobného.

 

Můj osobní dojem je, že je velmi důležitý také vztah, který má učitel k žákovi. Vy máte vztah k žákům pravděpodobně velmi dobrý, soudě podle toho, jak krásné vzkazy Vám sami žáci píší. Co podle Vás vztahy mezi dětmi a učiteli nejvíce narušují?

Na vztazích je potřeba stále pracovat a budovat je. I v takto nastaveném bezpečném prostředí dochází k situacím, ve kterých si vzájemně nastavujeme naše osobní prostory, učíme se je respektovat. Vyjasňujeme si rozdílné názory a k tomu nám slouží nenásilná komunikace. Učíme se starat o sebe, nedávat nevyžádané rady, vnímat potřeby své i druhých. Je to krásná práce 😊.

 

 

Co byste vzkázala učitelům, kteří touží učit jinak, moderněji a laskavěji, ale obávají se reakcí rodičů nebo kolegů?

Vzkázala bych, ať to zkusí. Reakcím rodičů a kolegů nezabráníme, ale můžeme s nimi o tom diskutovat. Pokud nám něco funguje a je to v souladu s moderní pedagogikou, tak to je znamení, že to je „ono“. Rodiče i kolegy bych pozvala, ať se přijdou podívat do výuky. (Pozn.: Mgr. Martina Hezká působí na ZŠ v Pardubicíh na Benešově náměstí.)

 

Děkuji za rozhovor.

EDIT: Reportáž přímo z výuky!

Přijala jsem pozvání paní učitelky Hezké a dne 13. 5. 2025 jsem se jela do její třídy podívat. Natočila jsem reportáž, která ukazuje, že učit bez nátlaku, domácích úkolů a na principu dobrovolnosti ve třídě o 30 žácích na běžné základce je nejen možné, ale i zdravé. Reportáž je ke shlédnutí zde, na mých FB stránkách: https://www.facebook.com/ADHaDiMama/videos/725367110014017