Jak ve školách znásilňujeme dětskou nezralost

Co když mnohé potíže dětí ve škole nejsou jejich selháním, ale důsledkem systému, který nerespektuje vývojovou zralost? Zamyšlení o tom, jak tlak na výkon vytváří „porouchané“ děti – a přitom by stačilo zpomalit.

Zralosti neporučíš!

Každé dítě je připravené v jiný čas na to, aby se naučilo číst, psát, počítat atd. Jedno dítě je zralé již v pěti letech, jiné třeba až v devíti. A neznamená to automaticky, že to první je geniální a druhé hloupé. Každé dítě zkrátka v různých oblastech zraje růzým tempem!

Tlak systému si vybírá svou daň

Co se ale stane, když nutíme dítě, které ještě není zralé, se např. naučit se číst v šesti letech, protože právě v tento čas nastupuje do první třídy a musí si osvojit ve stejný čas stejné dovednosti, jako ostatní děti ve třídě? Nepůjde mu to. Bude vykazovat neustálé chyby a bude se trápit. Učitel na takové dítě obvykle začne tlačit, aby se více snažilo, aby doma více trénovalo. Dítěti přesto čtení nejde, dostává tak podprahovou zprávu, že není dost dobré, že je jaksi pokažené. Možná dostane nějakou diagnózu, např. dyslexii nebo poruchu učení. (Vyskytují se dokonce ∗teorie, že potíže jako je dyslexie jsou právě důsledkem nucení dítěte číst dříve, než je k tomu mentálně připraveno).

Dlouhodobé dopady

Ten pocit, že je porouchané, ne dost dobré, si pak v sobě může nést klidně až do dospělosti. Přitom dítě pouze ještě není zralé na to osvojit si tuto dovednost. Ono to ale neví, a tak snadno uvěří, že je pokažené či hloupé.

Je to stejné, jako bychom keřík rajčat nadmíru osvětlovali, jen aby už konečně rajčata dozrála. Taková rostlina bude ve stresu, bude jí chybět odpočinek, snadno se vyčerpá, bude chřadnout. A i když třeba nakonec dozraje, bude nějakým způsobem poznamenaná – stejně jako dítě, kterému vezmeme možnost vyvíjet se v souladu s jeho vnitřní připraveností.

Zájem vypovídá o připravenosti

Je přitom fascinující, jak důmyslně je nastaven lidský mozek. Děti jsou zralé obvykle až tehdy, kdy začnou sami o danou dovednost projevovat zájem. Pak se dokážou mnohdy velmi rychle naučit cokoliv, jak se ukazuje i v praxi mnoha svobodných škol. Jen si potřebují osvojit nové znalosti způsobem, který vyhovuje jim.

Učení bez nátlaku: historický experiment

Zajímavý je např. experiment z roku 1924, kdy byla skupina delikventních chlapců ve věku 8-16 let umístěna do místnosti s knihami, učebnicemi a dobrovolnou podporou učitele, kdy se ale mohli zabavit podle svého. Jedinou podmínkou bylo nerušit ostatní. Primárním cílem nebylo ani tak vzdělávání jako spíše odklon od delikventního chování chlapců. Nečekaným výsledkem za pouhé 4 měsíce bylo razantní zlepšení ve všech předmětech, v anglickém jazyce a matematice dokonce v úrovni, která odpovídala cca 17 měsícům výuky. Chlapcům bylo vytvořeno ideální prostředí – nebyli do ničeho nuceni a dostali podporu rozvíjet své vlastní zájmy. Více si o tomto i podobných experimentech můžete přečíst na stránkách Svobodného učení zde: https://www.svobodauceni.cz/clanek/dalsi-priklad-toho-ze-cim-mene-jsou-studenti-vyucovani-tim-vice-se-nauci/

Komu slouží tabulkové myšlení?

Naučit se to hlavní – číst, psát a počítat se naučí nakonec každé dítě, které má vytvořené vhodné podmínky. Moderní společnost ale svázala přirozenost do tabulek, a pakliže si dítě neosvojí nějakou dovednost ve stejném čase jako ostatní děti, považujeme jej za porouchané a „léčíme“ ho drilem a návštěvami specializovaných poraden.

Pokud bychom dokázali respektovat, že každé dítě má svůj vlastní rytmus, odpadla by spousta zbytečného tlaku, frustrace a zranění, která si pak lidé nesou do dospělosti. Stejně jako příroda ví, kdy je správný čas na klíčení, kvetení i dozrávání, ví to i tělo a mysl dítěte. Na nás dospělých je vytvořit prostředí důvěry a podpory, nikoli nucení a srovnávání. Do zdravé zralosti – ať už jde o rajče nebo o lidské dovednosti – dochází věci nejlépe tehdy, když mají vhodné podmínky a dovolíme jim růst vlastním, přirozeným tempem.

V domácím vzdělávání nebo v unschoolingu lze tento princip uplatnit snadno. Je ale aplikovatelný v českých základních školách? Myslím si, že alespoň do určité míry ano. Podle RVP jsou očekávané výstupy závazné pouze na konci 5. a 9. třídy. Ostatní výstupy (to, co mají děti na konci ročníku umět) jsou tedy jen doporučené. Znamená to, že je dětem skutečně možné dát více prostoru pro učení ve vlastním tempu. Otázkou je, zda jsme my, rodiče, učitelé a ředitelé ZŠ, ochotni zbavit se srovnávání a tabulkového myšlení.

Pozn.:

∗S tezí, že potíže při čtení (včetně dyslexie) mohou vznikat z příliš raného nácviku před dosažením vývojové zralosti dítěte, pracoval např. neuropsychiatr Dr. Samuel Torrey Orton, zakladatel walfdorské pedagogiky Rudolf Steiner, a pracuje s ní také významná česká psycholožka Jana Nováčková.