Dítě potřebuje, aby rodič unesl jeho emoce

Ustát negativní emoce svého dítěte je důležité pro jeho zdravý vývoj. Proč se nám často nedaří zachovat klid, zvláště když se dítě vzteká či kňourá, a jak to změnit?

Kdy se u dítěte vyvíjí schopnost ovládat své emoce?

Dítě se rodí s nezralým nervovým systémem a potřebuje ke zvládnutí svých emocí klidného dospělého. Schopnost dítěte ovládat své projevy se začíná rozvíjet okolo 5-7 roku věku, u dětí s ADHD je to obvykle ještě v pozdějším věku a schopnost samoregulace pro ně bývá celoživotní výzvou.

Děti často ještě nemají dostatečně vyvinuté schopnosti rozpoznat, pojmenovat nebo zpracovat své emoce, což pro ně může být matoucí a vyčerpávající. Když se dostanou do emočně náročných situací, jejich přirozenou reakcí je hledat oporu a stabilitu u dospělého, který jim pomáhá tyto pocity zvládat.

Proč netrestat dítě za projevy emocí?

Když rodič pocity dítěte bagatelizuje, trestá, shazuje nebo se je snaží co nejrychleji utnout, dítě nemá možnost plně své emoce projevit – pak městnají v těle a zvyšují psychickou nepohodu. Pokud se toto děje opakovaně, zvyšuje se riziko onemocnění anebo psychického přehlcení. Pozor, neznamená to ale nechat dítě, ať si dělá co chce, jen aby se necítilo špatně. Hranice jsou důležité, dítě potřebuje občas (ne však pořád!) slyšet také „ne“, úkolem rodiče je ale počítat s vysokou pravděpodobností nepříjemných reakcí dítěte na odmítnutí a vyžaduje to také emoce, které to spustí, unést.

Co přináší rodič, který unese emoce dítěte?

1. Bezpečný prostor: Klidný a přítomný rodič dává dítěti jistotu, že emoce nejsou hrozivé a dají se zvládnout.
2. Příklad regulace: Rodič, který zvládá své emoce, ukazuje, jak s nimi pracovat bez potlačování emocí dítěte.
3. Empatie k emocím: Dítě se učí, že emoce nejsou „špatné“ a může je bezpečně prožívat.
4. Emoční růst: Když rodič zvládne bouřlivé emoční projevy svého potomka, pomáhá mu budovat schopnost samoregulace.

Nepotlačuj emoce, přiživuješ nemoce

Pokud dospělý nedokáže emoce dítěte „unést“, má tendence křičet, trestat či emoce dítěte nějakým způsobem co nejrychleji utnout, dítě podprahově získává zprávu, že to, co cítí, je špatné, a tudíž je i ono samotné špatné. To může způsobit tendence emoce potlačovat nebo vzniklou frustraci ventilovat jinde, může to snížit jeho sebevědomí a důvěru k druhým. Dlouhodobé potlačování emocí pak může přispět i k častější nemocnosti dítěte. Dítě se navíc takovým přístupem nenaučí s vlastními emocemi pracovat, ale spíše je potlačovat, ventilovat nevhodným způsobem nebo si vytvářet nevhodné obranné mechanismy (např. lhaní, předstírání apod.).

Když se nám nedaří zachovat klid

Aby byl rodič schopen emoce vlastního dítěte skutečně unést, nesmí mít na sobě naložen batoh vlastních negativních emocí či frustrací. Musí o sebe pečovat, pracovat na své vnitřní pohodě. Pokud jej emoce dítěte dráždí, ačkoliv se jinak v psychické pohodě cítí, měl by si posvítit na své podvědomé programy, které obvykle vznikají už v dětství. Chování dítěte často zrcadlí naše vlastní zranění. Když však zahojíte sebe, Vaše reakce se zjemní. Je mou ctěnou prací Vám právě s tímto pomoci.