Když učení chutná mozku – jak může pedagog podpořit (nejen) děti s ADHD

Výuka ve školách – její forma, prostředí a přístup – může mít zásadní vliv na hladiny neurotransmiterů jako je dopamin a serotonin, které ovlivňují pozornost, motivaci, emoční regulaci a celkovou pohodu. U dětí s ADHD to platí ještě víc než u ostatních.

Podívejme se, kdy se dopamin a serotonin uvolňuje, a napomáhá tak učení:

🧠 Dopamin – „motivátor“ a „odměňovač“

Dopamin hraje klíčovou roli v systému odměny, motivaci a schopnosti udržet pozornost. U dětí s ADHD je typicky nižší hladina dopaminu v určitých částech mozku, především v prefrontálním kortexu, což ztěžuje soustředění, plánování a kontrolu impulzů.

Jak výuka ovlivňuje dopamin:

• ✅ Zajímavý a smysluplný obsah → zvyšuje dopamin (děti se těší, učí se snadněji)
• 🚫 Nudná, opakující se výuka bez kontextu → snižuje dopamin (nezájem, neklid)
• ✅ Okamžitá zpětná vazba, gamifikace, prvky výzvy → dopaminová odměna za úspěch
• 🚫 Dlouhé čekání na hodnocení nebo výsledek → frustrující, zvlášť pro děti s ADHD

 

🌤️ Serotonin – „stabilizátor nálady“

Serotonin je důležitý pro emoční stabilitu, pocit bezpečí a klid. U dětí s ADHD i u běžných dětí může být narušen chronickým stresem, tlakem na výkon nebo nedostatkem uznání.

Jak výuka ovlivňuje serotonin:

• ✅ Podpůrné prostředí, kde je dítě oceňováno → vyšší serotonin = lepší nálada a klid
• 🚫 Kritické nebo soutěživé prostředí bez pocitu přijetí → serotonin klesá = frustrace, úzkost
• ✅ Možnost pohybu a smyslových přestávek → podporuje serotonergní rovnováhu
• 🚫 Dlouhé sezení bez pohybu, přetížení podněty → zvyšuje stres, snižuje serotonin

 

👧 Co to znamená pro děti s ADHD?

• Potřebují rychlé odměny, pohyb, zábavné prvky a empatický přístup.
• Dopamin u nich není „líný“, jen se vyplavuje jinak – reagují spíš na novost, zábavnost, osobní význam.
• Serotonin u nich klesá snadněji při pocitu nepochopení nebo v prostředí s nadměrnými požadavky → důležité je snížit stresory a nabídnout pocit přijetí.

 

🔄 Co mají děti s ADHD a neurotypické děti společné:

• Všichni potřebují pocit smyslu, uznání a bezpečí → aby se dobře učili.
• Všichni mají vyšší dopamin, když jsou zaujatí, hýbou se, hrají si nebo jsou ve flow.
• Všichni mají nižší serotonin, když zažívají dlouhodobý stres, kritiku, nudu nebo nepřijetí.

 

🧠 A kde je rozdíl?

Děti s ADHD:

• Mají nižší základní hladinu dopaminu, takže potřebují intenzivnější podněty, aby se „nastartovaly“.
• Serotonin u nich kolísá rychleji – často jsou citlivější na stres, změny, přetížení.
• Dopamin se spouští rychleji při novosti, zábavě, riziku nebo silné emoci → proto jsou „hledači stimulu“.
• Potřebují častější reset nebo pohyb, aby se udržely v regulaci.

Neurotypické děti:

• Mají stabilnější hladiny dopaminu i serotoninu – vystačí si s mírnější stimulací.
• Lépe zvládnou čekání na odměnu, frontální výuku nebo déletrvající pozornost.
• I u nich ale nefunguje dobře nuda, tlak, stres nebo soutěživost bez podpory – jen reagují později nebo mírněji.

 

🎓 Co z toho plyne pro výuku?

• Škola postavená jen na kázeňském systému, výkonu a nudném obsahu nefunguje pro nikoho dobře – jen to některé děti „víc bolí“.
• Když udělá pedagog výuku víc dynamickou, interaktivní, laskavou a smysluplnou, bude to léčivé a motivační pro všechny děti.
• Děti s ADHD poukazují na nedostatky systému. Nejsou vadné – jen nás učí, co opravdu potřebuje lidský mozek k učení.

 

🎓 Jak učit jinak?

Způsob, jakým učíme, má přímý vliv na chemii mozku. A ta rozhoduje o tom, zda se dítě soustředí, učí, nebo bojuje se stresem. Děti s ADHD jsou citlivější na podněty a reagují rychleji – a silněji – na to, jestli výuka podporuje jejich vnitřní motivaci, nebo je naopak přetěžuje.

✅ Co pomáhá všem dětem (a dětem s ADHD obzvlášť):

• Zajímavý, smysluplný obsah – propojuj učivo s praxí, příběhy, reálnými situacemi. Mozek (nejen s ADHD) miluje kontext.

• Krátké úseky výkladu – rozděl učivo na menší části, střídej aktivity, zamez pasivitě. ADHD mozek snadno „vypíná“, pokud je zahlcen nebo se nudí.

• Okamžitá zpětná vazba – dávej rychlou odezvu, chval konkrétní pokroky. ADHD mozek potřebuje vědět, že něco funguje – hned.

• Gamifikace a výzvy – zapojuj hry, soutěže, body, úkoly s cílem. Stimulují dopaminový systém a zvyšují motivaci.

• Možnost pohybu – dovol dětem pohyb mezi aktivitami, zařazuj „pohybové minipauzy“, umožni jim učit se i vestoje.

• Smyslové přestávky – využij dechová cvičení, relaxaci, krátké tiché chvíle, které pomohou s regulací.

• Bezpečné a laskavé prostředí – důvěra, přijetí, empatie jsou základem pro serotonin. Kritika, tlak a strach výuku sabotují.

• Struktura a předvídatelnost – dítě s ADHD potřebuje vědět, co ho čeká. Pravidla a rytmus pomáhají snižovat stres.

• Možnost volby – nabídni více cest k cíli. Například: „Chceš úkol kreslit, psát, nebo zpracovat jako prezentaci?“ Vlastní rozhodnutí podporuje motivaci.

• Třída jako tým – rozvíjej spolupráci, podporuj pomoc mezi dětmi. ADHD dítě v roli, kde může být užitečné, zažívá úspěch.

 

🚫 Co naopak výuku oslabuje (a děti s ADHD tím nejvíc trpí):

• Dlouhé sezení bez pohybu – zvyšuje stres, neklid, snižuje pozornost.

• Monotónní výklad bez interakce – mozek se „odpojí“, pozornost klesá.

• Zpožděná zpětná vazba (např. hodnocení až za týden) – dítě ztrácí motivaci, hlavně pokud je výsledkem pouze známka bez komentáře. Dobrou variantou je úplná absence známek a jejich nahrazení citlivým slovním hodnocením.

• Důraz na výkon a srovnávání – zvyšuje stres, snižuje sebedůvěru. ADHD děti často slyší, co dělají špatně, ale málokdy, co dělají dobře.

• Nejasná pravidla nebo časté změny bez vysvětlení – chaos vnější = chaos vnitřní. Mozek ADHD dětí potřebuje řád k regulaci.

• Kritika před spolužáky – podkopává serotonin i motivaci. Dítě si „zapamatuje stud“, ne poznatek.

• Ignorování potřeby odpočinku nebo změny aktivity – přetížení vede k afektům, uzavření, rezignaci.

 

🧩 Shrnutí pro pedagogy:

Děti s ADHD nejsou vadné ani automaticky nevychované – jsou citlivější indikátory toho, co ve výuce (ne)funguje. Když výuka ladí s potřebami jejich mozku, získávají z ní benefity všechny děti. Malé změny v přístupu mohou mít obrovský dopad na dopamin, serotonin i celkovou atmosféru ve třídě. Pedagog není „náhradní terapeut“, ale může být tím, kdo otevře cestu k radosti z učení.

 

---

Zdroje:

Neurobiologie ADHD a neurotransmiterů

1. Barkley, R. A. (2015). Attention-Deficit Hyperactivity Disorder: A Handbook for Diagnosis and Treatment.
   – Jedna z nejzásadnějších publikací o ADHD. Detailně popisuje roli dopaminu a serotoninu, vývoj prefrontálního kortexu, i dopady prostředí na chování dětí s ADHD.

2. Volkow, N. D., et al. (2009). ADHD: The Role of Dopamine and Norepinephrine in the Pathophysiology and Treatment. Biological Psychiatry.
   – Zásadní studie, která ukazuje, že děti s ADHD mají sníženou dostupnost dopaminových receptorů v určitých oblastech mozku.

3. Arnsten, A. F. T. (2009). The Emerging Neurobiology of Attention Deficit Hyperactivity Disorder: The Key Role of the Prefrontal Association Cortex. Journal of Pediatrics.
   – Popisuje vliv dopaminu a serotoninu na výkonnostní funkce mozku a to, proč jsou děti s ADHD citlivější na stres.

4. Del Campo, N., et al. (2011). Motivation and reward sensitivity in ADHD: A neurobiological analysis. Journal of Neural Transmission.
   – Vysvětluje, proč děti s ADHD potřebují silnější motivaci (vyšší stimuly), aby se „zapojily“.

---

🎓 Doporučení pro pedagogický přístup

5. Jensen, E. (2005). Teaching with the Brain in Mind.
   – Práce s neuroplasticitou a dopaminem ve výuce, vliv emocí na učení. Obsahuje konkrétní strategie pro školy.

6. Sousa, D. A. (2016). How the Brain Learns.
   – Důraz na smysluplnost, kontext, pohyb a rytmus výuky – a jejich dopad na neurochemii mozku.

7. Ratey, J. J. (2008). Spark: The Revolutionary New Science of Exercise and the Brain.
   – Silná opora pro pohyb jako regulátor dopaminu a serotoninu, včetně doporučení pro školní prostředí.

8. National Resource Center on ADHD (CHADD.org)
   – Praktické informace pro učitele, rodiče i odborníky o školních strategiích pro děti s ADHD.

9. Dr. Thomas E. Brown – Executive Functions and ADHD
   – Ukazuje, proč děti s ADHD často „nefungují“ v klasickém systému a jak jiný přístup může výrazně změnit jejich výkon.

---