Jak stres blokuje učení a proč nezvyšuje přirozenou odolnost u dětí

Častou námitkou proti svobodnějšímu a laskavějšímu přístupu ve vzdělávání na základních školách je argument, že život není peříčko a že dítě je třeba připravit na stres, který bude v dospělosti zažívat běžně.

Takový názor ale obvykle vychází z nepochopení toho, co dítě skutečně potřebuje, aby bylo odolné, a také z neznalosti toho, co je potřeba k tomu, aby bylo učení efektivní.

🧩 Co dítě potřebuje, aby si vytvořilo přirozenou odolnost?

Ne tlak na výkon a odměřenost, ale bezpečí, přijetí a vztah, ve kterém se učí zvládat náročné situace s podporou, ne ve strachu.

Odolnost totiž nevzniká tlakem, ale postupným posilováním nervové soustavy v prostředí, kde se dítě necítí ohrožené. To, co nazýváme v dospělosti odolností, bývá mnohdy spíše ztráta citlivosti způsobena emoční zátěží v dětství nebo právě dlouhodobým stresem. Skutečná odolnost vyžaduje také citlivost, díky které lépe vnímáme své potřeby i potřeby druhých. Mnoho lidí, kteří působí „odolně“, jsou ve skutečnosti emočně odpojení – naučili se necítit (nebo cítit méně), aby přežili. To není odolnost, ale obranný mechanismus, který tlumí i radost, blízkost a empatii. Takový člověk zvládá zátěž „na výkon“, ale často na úkor vztahů, zdraví nebo vlastních potřeb.

Dlouhodobý stres v dětství často přináší nechtěnou daň v podobě snížené sebedůvěry, úzkostných či depresivních stavů, zvýšené nemocnosti, přecitlivělosti či naopak znecitlivění, vzdoru a odporu a mnoho dalšího.

💡 Dítě se učí zvládat stres až tehdy, když mu mozek umožní zůstat v klidu i během náročné situace. To ale nejde, pokud ho stres zaplaví natolik, že se vypne nebo „vybuchne“ (pláč, vztek).

 

🔴 Jak stres blokuje učení

Když mozek vnímá hrozbu – a pozor, dětský mozek vnímá stresory jinak než dospělý – často je daleko zranitelnější a i „malý“ podnět může způsobit velkou stresovou reakci – aktivuje se amygdala (centrum emocí) a spouští se stresová reakce: tělo vyplavuje kortizol a adrenalin. To má několik důsledků:

• Mozek přepíná z „učení a přemýšlení“ na „přežití“.
• Omezuje se činnost prefrontální kůry – části mozku odpovědné za soustředění, plánování a logické myšlení.
• Ukládání informací do dlouhodobé paměti se zhoršuje – mozek má problém nové informace zpracovat.
• Aktivuje se reakce bojuj nebo uteč, což vede ke zrychlenému tepu, napětí svalů a neschopnosti klidně naslouchat nebo tvořit.

❌ Jaký stres učení škodí?

• Chronický stres – dlouhodobý tlak (např. tlak na výkon nebo pocit nepřijetí ve škole)
• Silný akutní stres – test, kde jde „o všechno“, veřejné ponížení, křik učitele.
• Emoční stres – pocit nedostatečnosti, strach z neúspěchu, srovnávání učitelem, veřejné hodnocení.

Tyto formy stresu často způsobují:

• zablokování myšlení a paměti
• zvýšenou chybovost,
• úzkost, paniku nebo apatii,
• ztrátu motivace.

Mozek pod stresem zkrátka funguje jinak. Když cítí hrozbu, přepne se z režimu „učím se“ do režimu „přežívám“. Blokuje se přemýšlení, soustředění, paměť, motivace.

🔴 Co může dítě ve škole vnímat jako nepřiměřený stres?

• Strach z chyby nebo neúspěchu
• Kritika před ostatními, zesměšnění, srovnávání, křik
• Tlak na výkon bez ohledu na tempo dítěte
• Testy, zkoušení, mluvení před tabulí
• Konflikty se spolužáky, šikana
• Pocit, že mu učitel nerozumí nebo ho nepodporuje

Takový stres může blokovat učení, místo aby ho podporoval.

A co tzv. dobrý stres, eustres?

Krátkodobý stres, který dítě vnímá jako výzvu, ne hrozbu (například lehká nervozita před prezentací, kterou ale sám chce dělat), nevadí, může naopak dítěti pomoci v dobrém výkonu. Tento zdravý stres ale vzniká jen tam, kde se cítí dítě v bezpečí – kde jsou vybudovány zdravé vztahy a dítě se necítí pod tlakem.

 

✅ Co naopak učení pomáhá?

• Podpora, důvěra a bezpečné vztahy
• Pochopení jeho tempa a způsobu učení
• Dobrovolnost a chápání smyslu učiva

Když je výuka dobře postavená, respektuje potřeby dětí a učitel volí partnerský přístup, škodlivý stres, blokující schopnost učit se, nemusí vůbec vznikat. Dítě se učí s radostí, protože se cítí v bezpečí a vnímá smysl toho, co dělá.

Ano, některé děti jsou přirozeně odolnější. Dobrý učitel však neučí „postaru“ jen proto, že některým dětem to nevadí. Učí tak, aby co nejvíce dětí mohlo naplno rozvíjet svůj potenciál. Ne skrze strach, ale skrze vztah a důvěru.

Chceme děti připravit na život? Tak je neučme zvládat stres tím, že je stresujeme. Takový přístup děti poškozuje. Učme je zvládat výzvy s podporou, bezpečně a beze strachu ze selhání.

Jak by to mohlo vypadat v praxi? Třeba takto:
(Jedná se o mou vlastní reportáž ze ZŠ v Pardubicích, kde učí p. Martina Hezká bez tlaku, bez domácích úkolů a na bázi dobrovolnosti.)