Cílem porodu by nemělo být jen živé, ale také zdravé dítě a matka. A součástí zdraví je vždy i jeho psychická složka. Porodní trauma zůstává vtištěno do nervového systému dítěte a formuje jeho osobnost, jeho fyzické i psychické zdraví.

 

Co je vlastně trauma

Když se řekne trauma, většina z nás si vybaví hrubé zacházení s dítětem, autonehodu nebo třeba znásilnění. Trauma ale může vzniknout kdykoliv dojde k situaci, kdy se cítíme vystrašení, bezmocní a nedokážeme své emoce zpracovat. Zablokované emoce se pak ukládají do mozku k pozdějšímu řešení a otevírají se vždy, když se vystavíme podobné situaci. Proto můžete mít například pocit nervozity až paniky kdykoliv jste sami jakožto důsledek vlastní separace od mámy v nejcitlivějším období života dítěte – po porodu.

 

Porod jako otisk budoucí osobnosti

Všem traumatům nelze zabránit a není na světě člověka, který by si v průběhu života nějakou traumatickou zkušeností neprošel. Trauma z porodu je však něčím, čemu je třeba věnovat zvýšenou pozornost a čemu často zabránit lze.

Porod je mezním zážitkem formujícím pozdější osobnost dítěte. Dítě má ve chvíli porodu plně otevřené senzorické vnímání, vše tedy vnímá na 100%. Nemá natolik rozvinutý mozek, aby chápal pojem minulosti a budoucnosti, vše vnímá v kontextu tady a teď. Několik málo sekund utrpení je pro něj proto nekonečným utrpením. Nemá možnost pochopit, že např. nepřítomnost mámy je jen dočasná a vnímá ji tedy jako trvalý stav. Nedisponuje obrannými mechanismy, díky kterým by mohl vjemy filtrovat a přizpůsobovat se jim. Prvotní bolest sice spustí vylučování látek, díky kterým dítě na traumatický zážitek zapomene, ale otiskne se do fyziologie těla.

Proč je samotný porod pro dítě tak náročný? Dítě musí při porodu vydržet silné nitroděložní stahy, radikální změny krevního oběhu i teplot, průchod úzkými porodními cestami, musí se poprvé nadechnout. Může se dostat do kyslíkové tísně a zažít chvíle boje o svůj život. Pokud však porod probíhá přirozeně ve svém tempu a bez zbytečných zásahů, nemusí se stát pro dítě traumatizující, ale naopak posilující událostí. Dítě samo je aktivním účastníkem porodu. Zpočátku se doslova odráží od horní části dělohy, pak instinktivně volí ergonomicky správnou polohu a zatlačí při každé kontrakci hlavičkou proti stahům, aby napomáhalo otevření děložního hrdla. Tato aktivní účast, která je dána dočasnými reflexy, mu dává pozitivní otisk do života. Pokud je ale proces narušen např. podáním oxytoxinu nebo anestetik, dítě již nemusí být schopno instinktivně plnit svou úlohu.

 

„Na porod zapomeneš. Hlavně že je dítě zdravé!“

Cílem porodu by nemělo být jen živé, ale také zdravé dítě a matka. A součástí zdraví je vždy i jeho psychická složka. Porodní trauma zůstává vtištěno do nervového systému dítěte a formuje jeho osobnost, jeho fyzické i psychické zdraví – tento fakt je již v lékařských a psychologických kruzích léta znám a přesto na něj není brán dostatečný zřetel. (Chcete-li vědět více o vlivu porodního traumatu na osobnost dítěte, doporučuji knihu Prvotní otisky celosvětově uznávaného psychologa Dr. Arthura Janova, který se věnuje výzkumu vlivů ranných traumat na vývoj dítěte již přes třicet let.)

 

Jak vypadá zdravý porod a jaká je realita v českých porodnicích?

Každá máma chce pro své nenarozené dítě to nejlepší. Bohužel ale často věříme, že to, co je pro nás a naše dítě nejlepší, ví nejlépe lékaři. V ideálním světě by žena nemusela studovat nic o tom, co je zdravé pro porod, matku i dítě, protože to vše by měly vědět a ctít v porodnicích. Tedy že zdravý porod je přirozený porod. Každý zásah do porodu je totiž zásahem do přirozeného procesu a zvyšuje riziko komplikací.

Jak vypadá přirozený porod ale mnohdy v porodnicích nevědí. Mnozí porodníci totiž za celou svou kariéru přirozený porod prakticky nezažili a také ve školách se o přirozených porodech a o tom, jak je podpořit a jak tišit bolest u porodu přirozenou cestou, dovídají studenti porodnictví jen velmi málo. Studenti škol, kde se těmto tématům věnují přeci jen více, mají zase problém uplatnit své znalosti v praxi – v porodnicích se totiž stejně jede podle not nahrávajících medicínsky vedenému porodu.

Když se vyplaší plachý hormon oxytocin

V ideálním světě by se ženě mělo dostat podmínek, které přispívají k vylučování oxytocinu – hormonu důležitého pro správný průběh porodu. Tomuto hormonu se říká také hormon lásky, protože se vyplavuje i při milování a potřebuje podobné podmínky jako při sexu – klid, přítmí a pocit bezpečí. Kdyby Vám uprostřed milování někdo vtrhnul do ložnice a začal Vás kritizovat, že u toho špatně ležíte či dýcháte, co myslíte, udrželi byste si pocit pohody a vzrušení? Pokračovalo by milování svým přirozeným tempem? Nevhodné podmínky přispívají ke sníženému vyplavování oxytocinu. A stejně tak je tomu i u porodu. Bohužel ne vzácné je v českých porodnictvích narušování soukromí, pokládání mnohdy zbytečných otázek na příjmu (které je přitom možné vyplnit i předem), zbytečně mnoho světla, autoritativní až manipulativní přístup. Oxytocin přitom potřebuje laskavé a respektující prostředí bez nátlaku.

Na záda a šmitec!

Žena by měla při porodu schopna odpoutat své vědomí od vnějších vlivů, aby se mohla plně ponořit do procesu porodu. Mělo by se jí dostat svobody ve volbě polohy – a to i ve fázi vypuzovací. Když se podíváte do říše zvířat, polohu na zádech si instinktivně nevybere snad žádné zvíře na světě. Ženy ale rodí nejčastěji právě takto. Proč lékaři podporují polohu, při které žena leží na kostrči, ta tím pádem nemůže ustoupit (vlivem vyplavených porodních hormonů je rozvolněná) a průchod porodních cest je až o 30% menší? Navíc žena rodí proti gravitaci a v podstatě do kopce, neboť tvar porodních cest směřuje vleže směrem nahoru. Není pak divu, že je porod velmi náročný a bolestivější a že riziko použití kleští či vakuumextraktoru se zvyšuje. A často také porod v této poloze končí nástřihem. Proč je u nás tak zažitým zvykem položit ženu na záda či do polosedu, když je známo, že se tím porodní cesty zúží a rapidně se zvyšuje riziko komplikací? Polohu na zádech zavedl poprvé francouzský král Ludvík XIV. u svých milenek, neboť chtěl pohodlně pozorovat narození svých dětí. Tento nápad se mužům zalíbil a byl zaveden jako módní. Dnešní zkušenost porodníků i porodních asistentek s jinými porodními polohami je velmi malá a na odborných školách se prakticky nevyučuje. Nemělo by však mít zdraví ženy a dítěte přednost před pohodlím lékaře?

Utišíme bolest – zkomplikujeme proces

Nežádoucí vliv na průběh porodu mají také anestetika – látky pro zmírnění porodních bolestí. Dostávají se do krevního oběhu dítěte a to v mnohonásobně větším množství vzhledem k malé váze dítěte. Dítě má schopnost napomáhat porodu, přizpůsobit se stahům i tvaru dělohy. V utlumení však tělíčko dítěte nemůže spolupracovat a může se tak dostat do nevýhodné polohy a zaklínit se. Také děložní stahy se vlivem anestetik stávají nesynchronními, což komplikuje celý porod.

Oxytocin – zrádný „nakopávač“

Syntetický oxytoxin (Pitocin) zase vede k prodloužení délky stahů a zkrácení pauz, které jsou nutné pro odpočinek matky mezi kontrakcemi. Mít téměř nepřetržité kontrakce je velmi náročné, matka se může dostat do dechové tísně a tím se do tísně dostává také plod. Jakýkoliv chemický zásah do porodu zkrátka narušuje jeho celistvost. Pro zlepšení kontrakcí přitom mnohdy stačí jen změnit polohu rodičky a psychicky ji podpořit.

Žena stažená strachem je stažená také vnitřně. Tělo rodičky je potřeba co nejvíce uvolnit – masáží, aromaterapií, vlídným slovem, rebozo šátkem atd. Nefarmakologických způsobů, jak toho dosáhnout, je mnoho. Způsobů, jak pracovat se strachem z porodu ještě před ním, než k němu dojde, je také mnoho a je velmi žádoucí je využít.

 

Porod je přirozený proces!

Negativní dopady na psychiku dítěte má samozřejmě i použití kleští, vakuumextraktoru, tlačení na břicho – tzv. Kristellerova exprese (tato metoda je mimochodem pro vysokou rizikovost zakázána), císařský řez nebo vyvolávaný porod. Máte-li zájem o těchto dopadech zjistit více, doporučuji knihu Prvotní otisky od A. Janova anebo jakoukoliv knihu o přirozeném porodu (výborné jsou od Michela Odenta). 

Existují samozřejmě situace, kdy je zásah do porodu nutný. Pokud je však ženě dán dostatek podpory, času a trpělivosti, pokud je podporována ve své schopnosti porodit dítě a aktivně se pracuje s jejími strachy, pravděpodobnost hladkého, přirozeného porodu je mnohonásobně vyšší. Smutné však je, že porodnice ženám obvykle tuto možnost ani nedají. Svou netrpělivostí, soustředěnosti na tabulky a možné komplikace a nezkušeností s přirozeným porodem vytvářejí atmosféru napětí, mají tendence do porodu zasahovat více než je nutné a přirozenost procesu tak narušovat.

 

Porodní traumata – kdo je viníkem?

Je tedy viníkem systém? Ano i ne. Každý systém totiž stojí a padá s lidmi. Dokud nám to, jak rodíme, bude připadat v pořádku, nic se nezmění. Změna je v našich rukou.

Chcete-li zvýšit pravděpodobnost zdravého porodu, vybírejte si prosím porodnice, kde přirozené porody podporují. Nemáte-li žádnou takovou v dosahu, sepište si porodní plán, ve kterém vyjádříte přání přirozeného porodu a nesouhlas se zásahy, které nejsou nezbytně nutné, a nechejte si jej ve vybrané porodnici podepsat. Můžete s sebou mít také vlastní porodní asistentku nebo dulu, která se o Vás v průběhu porodu bude starat. Zpracujte si své strachy (např. formou EFT terapie) a studujte, co to vlastně přirozený porod je a proč je tím nejlepším pro Vás i Vaše dítě.

 

Jak uvolnit porodní trauma u dítěte a jak u ženy?

Pokud se domníváte, že Vaše dítě porodním traumatem prošlo, dopřejte mu dostatek tělesného kontaktu a pozornosti. Nenechávejte jej vyplakat (vyplakávání je bohužel dalším velmi častým zdrojem traumatu dětí). Porodní trauma miminka lze uvolnit prostřednictvím kraniosakrální terapie (od nás ze Severní Moravy mohu doporučit Ditu Kubesovou, která pracuje i s miminky). Větší děti si nevědomky zpracovávají porodní trauma prostřednictvím hry – terapeutickou hru lze ale také cíleně vyvolat (O tom napíšu více v některém dalším příspěvku, nicméně pokud byste chtěli znát návod již nyní, doporučuji knihu Trauma očima dítěte.)

Pokud máte problém se o své dítě starat vlivem vlastního porodního traumatu, ráda Vám pomohu jej zpracovat. Uvolnění traumatu matky vždy vede i k uvolnění energetického systému dítěte, neboť dítě doslova nasává emoce a vnitřní nastavení matky.

 

Jak v bolesti najít dar?

Tento článek nepíši proto, abych v ženách vyvolala pocity viny, že dopustily možná ne úplně zdravý porod. Všichni se rozhodujeme na základě dostupných informací a svého vlastního nastavení a svědomí. Proto podávám informace, které mnohým z nás chybí a nejsou nám obvykle systémem poskytovány. Abychom se mohly svobodně rozhodnout, je třeba znát nejen benefity, ale i rizika svých rozhodnutí. Je lidské dělat chyby a moudré se k nim postavit tak, aby se již neopakovaly. 

Ze všeho nepříjemného, co se nám stane, si můžeme vzít i něco dobrého. Můžeme se například rozhodnout předávat informace, o kterých se tolik nemluví. Můžeme se připojit k osvětě přirozeného porodu. Bolestivé vzpomínky na vlastní porod nás mohou nakonec i posílit. Záleží na tom, jak se k nim sami postavíme. V mnoha ženách právě nedobrý porod probudil odhodlání nenechat si již nic, co jim škodí, líbit. Můžete emoční zátěž vzpomínky zpracovat a učinit minulostí. Pamatujte, že vše, co děláte pro sebe, děláte i pro své dítě. Vaše energie totiž vyživuje jeho duši.