Jak být trpělivějším rodičem?

Asi všichni tak nějak víme, že k dítěti je třeba přistupovat trpělivě. Ale ne vždy tu trpělivost máme. Většinou už jsme tak nastavení. Jak to změnit?

Když nemáte trpělivost ani sami se sebou – odkud se to bere?

Kdykoliv mi něco hned nejde, zvláště pak na počítači, vztekám se a připadám si k ničemu. Ačkoliv jinak nemám problém se sebevědomím, toto jsou mé slabé chvilky. Jako EFT terapeut mám ale tu výhodu, že se mohu do sebe podívat, odkud toto nastavení plyne. A zjistila jsem, že tyto automatické pocity, které vyvstávají, když něco nezvládnu nebo nevím hned, se vytvořily díky situacím, kdy jsem nedostala dostatek času na to, abych něco zvládla svým vlastním tempem.

Ve škole mi to celkem šlo, ale vždycky jsem byla pomalá. Pomalá ale neznamená hloupá! Nicméně to nikoho nezajímalo.

• Píšeme desetiminutovku! Nestihla jsi vše napsat včas? Smůla, máš za tři!
• Nevzpomeneš si teď hned na začátek a konec druhé světové? Takže to nevíš!
• Kolik je 8 x 7? To z tebe musí sypat!

Netrpělivost s sebou přináší tlak. A pod tlakem je mysl zablokovaná.

To platí i pro běžné denní činnosti. Všímáte si, jak netrpěliví jsme my dospělí?

• „Tobě to oblékání ale trvá. Zrychli!“
• „Ty to ještě nemáš hotové?“
• „Co ti na tom příkladu trvá tak dlouho?“

Kam všichni tolik spěcháme? Do hrobu?

Asi všichni tak nějak víme, že k dítěti je třeba přistupovat trpělivě. Ale ne vždy tu trpělivost máme. Většinou už jsme tak nastavení. Ani my jsme v dětství obvykle nedostávali na vše tolik času, kolik jsme potřebovali. Nebo muselo být všechno perfektní – a tak máme stejné očekávání sami od sebe i v dospělosti – a často jej přenášíme i na své děti. Naštěstí je tu jeden způsob, jak přirozeně svou schopnost trpělivosti zlepšit, bez cizí pomoci a hned.

A ten zní: ZPO-MAL-TE!

Výchova v klidu – jak být trpělivějším rodičem?

Když jste neustále v jednom kole, naladit se na své dítě a být trpělivý je téměř nemožné. Máte zrychlenou mysl. Musíte nejprve sami sebe zklidnit. Soustřeďte se na svůj dech. Na pomalý nádech a pomalý a dlouhý výdech. Jakmile budete mít potřebu tlačit dítě ke zrychlení, zaměřte se na svaly svého těla a vědomě je uvolněte. A dále pomalu a klidně dýchejte. Když se vnitřně zklidníte, můžete se na své dítě naladit – pak ucítíte jeho emoce, ne pouze ty vlastní – a Vaše potřeba tlačit na něj by se měla snížit.

Pamatujte – že je dítě pomalé, neznamená, že je hloupé nebo líné. Dejte mu čas!

Naši netrpělivost posiluje také potřeba dítě srovnávat s ostatními a naše nereálná očekávání. Každé dítě má vlastní tempo vývoje. Pokud jej nutíme naučit se něco, na co ještě není připraveno, posilujeme jejich frustraci a negativně zasahujeme do jejich sebevědomí.

Pokud vás znervózňuje, že se dítě nevyvíjí podle vašich představ, srovnejte jeho vývoj s jeho vlastní minulostí – jak na tom dítě bylo před dvěmi či třemi lety? Co tehdy neumělo a dnes už umí? Už to vidíte? Vaše dítě dělá pokroky neustále. Svým vlastním tempem.

Naši netrpělivost posiluje také přemíra povinností. Povinnosti jsou ale tak povinné, jak povinné si je sami uděláte. Některé věci je skutečně nutné udělat, spousta jich ale potřeba není. Něco můžete vypustit, něco delegovat. A k něčemu hravým způsobem přizvat své dítě.

Život je otázkou priorit! Je vycíděný byt důležitější než čas pro sebe a svou rodinu?

Přejeme si, aby naše děti byly trpělivé a laskavé. Ale od nikoho jiného než od nás se to nenaučí. Vaše trpělivost je obrovským darem pro jeho budoucí mentální nastavení.