Honza má problém se svým synem. Rád by k němu měl bližší vztah, ale divokost dítěte jej rozčiluje. Nedokáže se v jeho přítomnosti uvolnit, vadí mu, když je hlasitý, vadí mu, když dělá na zemi kotouly nebo poskakuje. Ačkoliv by byl rád laskavým otcem, většinu času na syna křičí a sekýruje jej. Má nutkání jeho dětský pohled na svět nahrazovat svým dospělým, nemá pochopení pro dětské fantazie.
Při EFT terapii se vracíme do Honzova dětství a nacházíme v něm totožné situace. Malý Honzík si hraje tak, jak si běžně děti hrají, ale matce jeho dovádění vadí. Většinu času proto tráví venku, když je však doma, mámě pořád něco vadí, nedokáže s ním být, aniž by jej nekritizovala. Nenaslouchá mu, nezajímá ji jeho názor. Navíc se chová velmi neuctivě i k jeho otci, kterého Honza velmi miluje.
Několik klíčových, traumatických vzpomínek vyčistíme a dáváme malému Honzíkovi, který v Honzovi prostřednictvím vnitřního dítěte stále žije, to, co mu tolik chybělo – lásku, pozornost a ujištění, že je naprosto v pořádku takový, jaký je.
Honza cítí úlevu a po několika sezeních hlásí, že se v přítomnosti syna cítí mnohem uvolněněji, na což i syn samotný reaguje příznivě, je méně divoký a má větší chuť s otcem skutečně být a vnímat ho.
Děti cítí energii, která z nás vyzařuje. Cítí, zda je to energie přijetí či nepřijetí. Energie uvolnění nebo vnitřní staženosti. A na tuto energii reagují. Cítí-li energii nepřijetí a potřebu hodnotit, kritizovat a usměrňovat, spouští to v nich vnitřní nervozitu a potřebu se z této energie vymanit. Protože každá bytost si zaslouží být milována a bezpodmínečně přijímána. Z této lásky se rodí a vyvíjejí zdravé a silné bytosti. Proto musíme nejprve uzdravit sami sebe, abychom mohli uzdravit také vztah ke svým dětem.
Jistá traumata si v sobě neseme všichni. Pozitivní myšlení ani afirmace je nevyléčí, jen slouží jako náplast na hnisající ráně. Ránu je však potřeba nejprve vyčistit, aby přestala hnisat. Jednou z metod, která umí vyčistit i hluboké rány v našem podvědomí, je hlubinná EFT terapie.
Každý rodič má představu o tom, jak by mělo zdravé rodičovství vypadat. Být trpělivý, klidný, laskavý, ne však bezhraniční – to je nejčastější vize. A přesto říkáme dětem věci, kterých pak litujeme, přesto manipulujeme, vyhrožujeme, necháváme překračovat své hranice nebo naopak překračujeme hranice dítěte.
A ačkoliv si opravdu přejeme plnit svou představu – nebo se jí alespoň přiblížit, opět a zas se nám to nedaří. Čím to je? Je to silou našeho podvědomí.
Můžeme si tisíckrát říkat, že tentokrát to uděláme jinak, ale program, který nám běží na pozadí mysli, to on ve skutečnosti řídí naše chování.
Přesně jako tomu bylo u Honzy. Tyto programy byly utvořeny nezpracovanými traumaty.
Trauma přitom nemusí být jen důsledek vážného zanedbání či dokonce týrání. Traumatem může být jakýkoliv situace, kterou člověk neumí v danou chvíli zpracovat a která se uloží do našeho podvědomí. Může to být také situace, kdy jdeme sami proti sobě, protože je to po nás žádáno, a my se nacházíme v silném vnitřním odporu.
Proto jedna situace může ve dvou lidech spustit naprosto odlišnou reakci. Třeba dovádějící děti. Člověk, který má zdravé vnitřní dítě, nebude na běžné dovádění dětí nijak zvlášť reagovat. Ten, komu však nebylo v dětství umožněno projevit svou dětskou přirozenost, ten, kdo se musel naučit potlačit svou autenticitu, však bude drážděn – zdánlivě nastalou situací – ve skutečnosti však vlastním nezpracovaným traumatem. Každá situace, která nezpracované trauma připomíná, bude způsobovat nepříjemnou neurologickou odezvu. Tělo takto doslova volá po tom, aby bylo trauma rozpoznáno a vyléčeno.
Přáli byste si být vyrovnaným, klidným rodičem s přirozenou autoritou? S každým zpracovaným traumatem se dostanete ke své představě blíž. Neznamená to, že se stanete ze dne na den Supermany, ale nebudete již vláčeni programy, které Vám neslouží ke štěstí. Budete uvolněnější a své emoce budete mít více pod kontrolou! Jasně, že i přesto občas bouchnete. Jasně, že budete mít občas rodičovství plné brejle. Četnost těchto situací se ale sníží. A já Vám ukážu nástroje, jak i s takovými pocity pracovat a vrátit se co nejrychleji zpátky ke svému středu.