Jako dítě jsem byla velmi citlivá, optikou dnešního světa by se dalo říci „přecitlivělá.“ Těžce jsem snášela jakoukoliv disharmonii, rozplakávaly mne maličkosti a po obědě jsem chodila spát ještě i v době puberty, neboť mě běžný život s bambiliónem všech vjemů často vyčerpával. Teprve až později jsem si uvědomila, že to, co vnímám, nevnímá každý člověk a že nutnost odpočinku v průběhu dne souvisí s tzv. přehlcením z okolních vjemů – a že tento zvýšený rozsah vnímání a riziko snadného přehlcení (i když reakce na něj může být i opačná – expanzivní) jsou typické pro tzv. hypersenzitivitu (zvýšenou citlivost nervové soustavy).
Byla jsem dítě samotář, milovala jsem bezpečí mámy, hraní o samotě a tiché tvoření – vytvářela jsem si v hlavě snové světy a příběhy, které jsem později sepisovala i na papír. Měla jsem silný smysl pro spravedlnost, ale svět mi moc spravedlivý nepřipadal. Aniž by mne někdo duchovnosti učil, žila jsem s vědomím božského v nás. Věděla jsem, že jsou lidé schopni dávat mnohem více lásky, než dávají – a to nejen druhým, ale i sobě. Byla jsem zmatená, když něco říkali, ale jejich vyzařování vypovídalo o opaku. Byla jsem zmatená, když říkali „musíš“, protože jsem uvnitř cítila, že můžeme být svobodnější, než nám tvrdí druzí a že když žijeme pouze v režimu „musím“, zabíjíme tím svůj vlastní potenciál. Měla jsem ale štěstí – podporu mámy, která byla také velmi citlivá a měla pro mé vnitřní nastavení pochopení.
Proč ale tyto osobní informace vytahuji. Spousta dětí s poruchou pozornosti je taktéž hypersenzitivní. Tyto děti enormně nasávají energie svého okolí. Vnímají emoce druhých lidí jako by byly jejich vlastní. Hádky a křik jim mohou způsobovat doslova fyzickou bolest. Rozpoznají vnitřní nastavení člověka dříve, než se projeví. Poznají dobré bytosti stejně jako zlé. Lidé, kterým chybí jemnocit, kteří nejsou schopni se na ně naladit a očekávají od nich především výkon, je obvykle vyčerpávají, frustrují. Z mentálního přepjetí mohou snadno vznikat náhlé stavy vyčerpání, zkraty (agresivní výpady) nebo jiné způsoby ventilování stresu – okusování předmětů, zatínání pěstí apod.
Hypersenzitivní děti nemají rády násilí a nikdy se k němu sami neuchylují, ba naopak – rádi pečují o druhé, o mladší děti nebo o zvířata. Jsou velmi soucitní, laskaví. Pokud přeci jen dojde k agresivnímu výpadu, jde obvykle o nezpracovaný, nahromaděný stres, ono „přepjetí z okolních vjemů“, které jsou pro druhé lidi nezachytitelné. Tyto děti potřebují být každý den alespoň chvíli sami – ze samoty čerpají psychickou energii. V přítomnosti nelaskavých lidí, orientovaných na výkon, cítí velké duševní nepohodlí. Jsou pomalí a hloubaví. Mívají méně přátel, které si pečlivě vybírají – potřebují někoho, kdo je naladěn na podobnou, citlivou vlnu.
Mají problém vpouštět do hlavy informace, které jim přijdou nedůležité, zajímají se především o humanitární oblasti – o přírodu, lidské tělo, fungování světa. Často působí, že jsou „mimo“, že žijí ve svém světě – a je tomu skutečně tak. Provozují to, čemu se říká denní snění – tento oddechový čas však jejich křehkému nastavení prospívá. Tyto děti nebývají ctižádostivé a soutěživé, zdá se, že chtějí prostě jen tak proplouvat životem. Mají ale vždy zájem o duchovní rovinu života a pokud nejsou nuceni svou citlivost a naladění na druhé skrývat či v sobě úplně uzavřít, mohou být v dospělosti skvělými terapeuty, umělci, osvícenými učiteli apod.
Hypersenzitivní dítě se doslova „živí“ dobrou, laskavou energií. Někdy může působit tak, že má stále nedostatek lásky, neustále se potřebuje mazlit a ujišťovat o tom, že je milováno. Tento hlad po lásce je ve skutečnosti také hlad po duchovnosti. Tyto děti jsou přirozeně duchovní bytosti, vnímají jemné energie, mohou mít schopnost mimosmyslového vnímání.
Pokud doma dochází ke střetu názorů, mělo by dítě vidět, že to jde i bez křiku a vzájemného shazování se. Tvářit se, že je doma vše v pořádku, i když není, příliš nepomůže, protože hypersenzitivní dítě stejně přijímá energetické vlny, které svým vnitřním nastavením vysíláte a ačkoliv neví proč, cítí se nepříjemně. Důležité je proto pracovat také se svou vlastní psychikou, průběžně ventilovat stres, dělat si revizi vnitřní spokojenosti a měnit to, co je potřeba.
Nenuťte jej dělat to, co skutečně není nutné. Například chodit na kroužky jen proto, aby se socializovalo. Tyto děti se po sociální stránce vyvíjejí pomaleji, ale vyvíjejí. Dopřejte jim více času. Pro dítě, které vnímá jen povrchovou skutečnost věcí, je seznamovat se a družit jednodušší. Pro dítě, které však vidí pod povrch věcí, vnímá přetvářku, negativní emoce člověka a další vjemy, je vpravení se do společenského života náročnější.
Hypersenzitivní děti mívají velmi citlivé zažívání. Mohou přecitlivěle reagovat na barviva, konzervanty a další umělé přísady, ale těžkosti jim mohou přinášet i vejce z velkochovu, maso, mléko, ztužené tuky a jídlo připravené v mikrovlné troubě. Samostatnou kapitolou je cukr, po kterém mohou být roztěkaní a neklidní.
Škola je pro dítě s vysokou citlivostí velkou zatěžkávací zkouškou. Prosím, vybírejte pro malého citlína školu s empatickým, citlivým přístupem. Pokud narazíte na neempatického učitele, prosím postavte se za své dítě. Vždyť schopnost vcítit se a dávat lásku by měly být základními kritérii všech pomáhacích profesí.
Čelit světu zaměřenému na výkon, rychlost a rentabilitu vyžaduje mnoho odvahy, ale stojí to za to – odměnou vám bude sebeúcta a vědomí, že jste svou kapkou přispěli ke změně.
Tyto děti ví, že život není jen o konzumu, rychlosti a výkonech. Přirozeně vnímají hlubší rozměr života. Pokud v nich jejich citlivost nezabijeme, můžeme jim pomoci vracet hloubku všude tam, kde byla překryta nevědomostí, strachem či touhou po moci.
Toužíte více porozumět dětem s poruchou pozornosti? Stáhněte si zdarma modlitbu dítěte s ADHD.