Nerada bych předstírala, že život s hádětem je procházka růžovou zahradou. Byly doby, kdy jsem psychickým vyčerpáním usínala i za bílého dne (to jsem ještě netušila, že dítě ADHD má a myslela jsem si, že jsem prostě jen neschopná matka). Je však zásadní, zda přijmeme diagnózu dítěte jako trest, smůlu nebo naopak dar. Já se snažím vnímat své dítě jako možnost k učení se něčemu novému. Pokusím se vám nastínit, co si myslím, že mé dítko – a vůbec děti s ADHD v mém okolí a dříve také v mé práci asistentky pedagoga – přišly naučit mne.
Samozřejmě, všechny děti jsou hravé. Nicméně děti s ADHD mají více než jiné děti potřebu přistupovat hravě naprosto ke všemu, a to často až do puberty. Je velmi těžké přinutit je k povinnostem a rutinám jako je čištění zubů nebo oblékání. Namísto svých povinností stihnou udělat tisíc jiných věcí. Pokud nemají vnitřní motivaci, je pro ně těžké se k něčemu přinutit. Jakmile ale začnete k povinnostem přistupovat hravě, upoutáte jejich pozornost. My se například u čištění zubů se synem (7) napodobujeme, u převlékání děláme závody. Svačinu mu chystám tak, aby si z ní mohl složit třeba obrázek. Je mi jasné, že totéž nebudu dělat v jeho osmnácti. Nicméně zatím řeším to, co lze nyní. Samozřejmě jsou i chvíle, kdy nemám na hravost chuť ani energii. Nicméně pokud to jde, výsledky bývají velmi příjemné. Pravdou také je, že se s nikým tolik nezasměju jako se svým synem. Učí mne vidět, že život nejsou jen povinnosti a že důvod ke smíchu se vždycky najde.
Nezbytnou součástí plného přijetí je také plné vnímání. Pokud má rodič tisíc neodkladnějších věcí než své dítě, neustále jej odbývá slovy „Teď nemám čas“, dítě si podvědomě myslí, že není pro svého rodiče důležité. Mnohokrát jsem si ověřila, že syn je spokojenější a klidnější, když jej zahrnuju do svých aktivit – u vaření mi pomáhá míchat těsto, při vysávání část plochy vysává sám a podobně. Kromě toho se snažím vyhradit si minimálně půl hodinu denně čas na to, že jej prostě jen pozoruju, jak si hraje, a povídáme si. Plná pozornost ale znamená nedržet v ruce mobil ani si u toho číst noviny. Často si myslíme, že jsme tu přece pro své děti pořád, ale kolik z tohoto času je skutečným, plným vnímáním bez odbíhání či komunikace s někým dalším?
Děti, které mají poruchu pozornosti s hyperaktivitou, bývají impulsivní, snadno vybouchnou, vztekají se, když jim něco nejde nebo mají pocit, že jsou k něčemu tlačeni. Nejhorší možná odezva je, když rodič reaguje na hněv ještě větším hněvem. ADHD se mimo jiné projevuje i změnami v části mozku zvané amygdala – ta zodpovídá za emoční regulaci. Dítě s ADHD, je tedy, co se týče regulace emocí, ve značné nevýhodě. Některé výzkumy uvádí, že v emoční zralosti může být takové dítě opožděno až o tři roky. Když přijmete vztek dítěte s klidem, dítě vychladne mnohem rychleji než když reagujeme ještě větším hněvem.
Někdy si říkám, jestli ADHD není projevem uspěchané doby. Náš mozek má díky moderním technologiím přemíru signálů a nervová soustava je často napnutá jak struna. Málokdo z nás umí odpočívat – tím nemyslím ulehnutím k televizi, mám na mysli mentální odpočinek a pravidelnou revizi vnitřní spokojenosti. Nedávné studie prokázaly, že když začne rodič užívat antidepresiva, projevy „háděte“ se zlepší. Tím nechci hájit užívání chemie, ale jen poukázat na to, že vnitřní klid rodiče se vždy odrazí na stavu dítěte. Je mnoho způsobů, jak přispět k vlastní duševní rovnováze. Mně například pomáhají meditace a procházky v přírodě.
Děti s ADHD odmítají dělat to, co jim nedává smysl. Nebojí se třeba zeptat: „Proč se mám učit o panovnících Egypta? K čemu nám to v životě bude?“ Takový jedinec je obvykle považován za drzého a umlčen. Háďata vnímají, že systém našeho vzdělávání není úplně v pořádku a není jednoduché je přimět, aby dělaly to, co ostatní. Můžeme se na ně dívat buď jako na drzé anebo odvážné říkat pravdu. Buď jako na povaleče nebo jako na revolucionáře. Tyto děti bývají citlivé na nadřazené jednání. Potřebují cítit, že plují na stejné lodi.
Toužíte více porozumět hyperaktivním dětem? Stáhněte si zdarma modlitbu dítěte s ADHD.