Děti s ADHD mají často sklony k agresivitě. Jsou impulzivní a nad svým konáním obvykle nepřemýšlí. Mívají nízký práh frustrační tolerance, takže je vyprovokují zdánlivé maličkosti. Příčiny jejich agresivity ale bývají mnohdy ještě hlubší. Pojďme se na ně podívat a zjistěme, co s nimi.

Nejčastější skryté příčiny agresivity u dětí s ADHD

(Skrytá) agresivita v rodině

Troufám si tvrdit, že agresivita v rodině je nejčastější příčinou agresivity u dětí s ADHD. Nemusí jít přitom jen o fyzické tresty a křik, může jít o skrytou a neuvědomovanou agresi. Například nenávist mámy vůči tátovi. Skrytá nenávist vůči dítěti. Celková nespokojenost rodiče se svým životem, vztek a frustrace z toho vyplývající. Špatně podchycené ADHD u otce a s tím spojená vznětlivost. Nevyléčená traumata rodičů, traumata, která nevědomky ovlivňují jejich chování.

Dítě tuto agresi podvědomě vnímá a neví, co s ní, takže ji ventiluje po svém. Je v neustálém napětí, stejně jako bývá v napětí jeho rodina. Když přijdete na návštěvu k lidem, kteří mezi sebou mají např. vzájemnou nevraživost, budete se cítit nedobře. Kdybyste v této atmosféře žili, dejme tomu rok, budete výrazně frustrovaní a patrně také vznětlivější. Některé děti jsou touto atmosférou duševně tvarováni léta. Nasávají atmosféru frustrace a tu potom potřebují nějakým způsobem vypouštět, aby samy neonemocněly.

Cílem tohoto článku ale není kohokoliv odsuzovat. My všichni občas děláme věci, které dětem škodí. Obvykle nevědomě, ale někdy i vědomě, protože už prostě nemůžeme. Jsme vyčerpaní, jedeme na automat a na uvědomělý a laskavý přístup zkrátka nemáme sílu.

Proto budu znovu a znovu opakovat – začněte u sebe. Odstraňte své největší démony a pracujte na svém štěstí. Protože štěstí a radost jsou nakažlivé. Jsou tím, co vytváří zdravou atmosférou pro zdravý vývoj Vašeho dítěte.

Agresivita v médiích

Děti vše nasávají jako houba. Formuje je, co vidí a slyší. Děti s ADHD si často neumí od filmů a her vytvořit zdravý odstup, a to ani v pozdějším věku. Jsou-li navíc hypersenzitivní, vše velmi citlivě prožívají. Proto prosím dávejte pozor na to, čemu věnují pozornost. Agresivní hry a videa mír a harmonii nepodněcují.

Hypersenzitivita

Děti s ADHD bývají často hypersenzitivní. Znamená to, že jsou vnímavější vůči všemu, co se kolem nich děje. Prožívají velmi silné emoce, snadno je něco rozzuří nebo rozpláče. Hypersenzitivita je často spojována s jemností a zvýšenou empatií, proto si mnozí lidé myslí, že agresivní člověk nemůže být současně hypersenzitivní. Jak mi ale potvrdil spisovatel a kouč Jan Menděl, „Hněv a agresivita je způsob, jakým si kolem sebe děláme hranice, a čím je člověk citlivější, tím víc potřebuje cítit hněv, aby svou citlivost korigoval a mohl se tak ochránit od útoků všech vnějších vjemů. Takže je normální, že je dítě občas agresivní, a dokonce je to dobré. Kdyby nebylo, zamklo by se v sobě a propadlo depresi. Ta agrese ho drží nad vodou a díky se vypořádává s frustracemi. Je ale nutné naučit ho ji ovládat. Nesmí ji potlačovat, jen se musí naučit ji cítit a korigovat tak, aby jí nikomu zbytečně neubližoval. Cítit ji ale musí.“

Jak dítě naučit pracovat se svými emocemi? Například technikou EFT. Pomáhá ale také dlouhý dech nebo odvést energii hněvu z těla ven zadupáním či vytřepáním rukou.

Špatné postavení krční páteře

Pokud bylo Vaše dítě při porodu taháno za hlavičku, mohlo dojít k posunutí krční obratle a dráždění přiléhajících nervů. To byl případ mého syna. Po několika návštěvách fyzioterapeutky se agresivita syna snížila asi o 80%. Viz článek zde.

Poškozená sebehodnota

Dítě s ADHD bývá terčem neustále kritiky, neboť neustále něco zapomíná, ničí, nezvládá, ubližuje. Takto se ale téměř nikdy nechová ze své vůle, ale proto, že to neumí jinak. Největším oříškem je pro každé hádě sebeovládání a čím více je kritizováno, tím více je v napětí a díky tomu také více impulzivní, vznětlivé, drzé a třeba i agresivní. Když Vám celý svět dává najevo, že je s Vámi něco špatně, stačí pak jedna hloupá poznámka (například „blbečku“ od dítěte) a dítě jednoduše bouchne. S už tak poškozenou sebehodnotou totiž jakoukoliv poznámku vnímáte jako býk červený hadr.

Jak dítěti vrátit sebehodnotu? Dělat věci společně a ocenit jeho pomoc. Dávat mu raději více drobných úkolů, za které ho můžeme pochválit, než jeden dlouhý, u kterého kvůli poruše pozornosti patrně nevydrží a hrozí pak kritika. Obnovit jeho pocit, že je hoden lásky i přesto, že má ADHD. Například metodou „ťukání před spaním“, díky které se jeho vnitřní nastavení programuje na pocit bezpečí, lásky a harmonie. Tuto autorskou metodu nyní učím rodiče dětí s ADHD v rámci osobních konzultací.

Málo svobodné vůle

Každý člověk ví, že máme v životě určité povinnosti, ale jinak je jen na nás, jak si život zařídíme. Máme svobodu volby. Tuto svobodu by ale mělo mít do určité míry i dítě a jeho touha uplatnit svobodnou vůli se obvykle probouzí okolo třetího až čtvrtého roku. Někdo tomu říká období vzdoru, je to ale spíše období, kdy již dítě není tolik závislé na rodičích a chce uplatnit vlastní vůli a učit se díky tomu zodpovědnosti, respektovat vůli druhých lidí a utužuje své sebevědomí. Neboť když si dítě volí samo a zvolí špatně, následky si ponese také samo. Vlastní zkušenost je vždy lepší učitel než jen slova („Nejez to, bude tě bolet břicho!“) Když je respektována jeho vůle, umí pak lépe respektovat i vůli jiných lidí. A když může spolurozhodovat o svém životě, utužuje si zdravé sebevědomí.

Jaká je zdravá hranice svobodné vůle u dítěte? To si musíte stanovit sami. Co musí být splněno? Čištění zubů, dělání úkolů, převlékání, chození do školky, uklízení hraček? OK. V ostatním dejte dítěti svobodu. Ať si samo začne vybírat, jaké tričko si do školky vezme. Ať jednou za čas samo vybere směr Vaší procházky. Určitě najdete spoustu oblastí, o kterých může dítě rozhodovat a Vám to nijak neuškodí.

Představte si, že by Vám od rána do večera někdo říkal, co si máte obléct, co máte jíst, co máte dělat. Kdy a jak máte plnit úkoly. Jak byste se cítili? Dítě s ADHD je jako malý tygr. Když je jeho život plný povinností, příkazů a zákazů, stává se však tygrem v kleci. A jací jsou tygři v kleci? Frustrovaně chodí sem a tam. Žijí v bezpečí klece, ale ta klec je pořád klec. Když dovolíte svému dítěti žít svobodněji, nebudete v něm vytvářet frustraci, která je podhoubím pro projevy agrese.