Děti bývají přirozeně šťastné. A i když se občas naštvou, vztekají nebo pláčou, obvykle se vždy nakonec vrátí do stavu pohody.

Všímám si ale, že jejich projevy radosti často nás dospělé obtěžují. Příliš hlasitý smích. Příliš výrazné dovádění. Jejich projevy máme tendence tlumit. Jenže pokud v dítěti potlačujeme radost příliš často, může se stát pravý opak. Může být frustrované, rozladěné, vznětlivé anebo ještě hůř – naučí se odpojit od svých emocí, stane se předčasně dospělé, což pro šťastný život není žádoucí, neboť k čemu je umírněnost a vážnost, když člověk ztratí autenticitu – tedy sám sebe?

Umlčené vnitřní dítě umlčuje jiné dítě

Jednoho dne totiž můžeme zjistit, že žijeme jen pro povinnosti. Že se neumíme pořádně radovat a radost druhých nás obtěžuje. Hledáme se a chodíme na kurzy osobního rozvoje, abychom nakonec zjistili, že naše hravost, uvolněnost a přirozená schopnost tvořit radostný život je spojena s naším vnitřním dítětem. S tím aspektem nás samých, který byl našimi rodiči potlačen. A my možná nyní totéž děláme svým dětem.

Prosím, nezabíjejme dětskou radost. Lepší je nechat se jejich radostí nakazit. Vypustit je ven a dopřát jim alespoň na chvíli volnost pohybu a projevu. Děti nás učít jednoduchému pohledu na svět – radovat se z maličkostí, objevovat svět, následovat své srdce. Být tady a teď. Mají v sobě přirozenou moudrost, schopnost naplno žít. Učme se od nich!

Zrcadlo Vašeho stavu

Pokud máte velký problém dětskou autenticitu vstřebat, podívejte se nejprve sami do sebe. Jste sami autentičtí? Nezrcadlí dítě to, co nemáte sami zpracované? Nebyly i Vaše projevy radosti v dětství potlačovány? Nebo Vás svazují společenské normy? (Pak je dobré položit si otázku, zda je pro Vás důležitější Vaše dítě nebo cizí lidé.)

Obvykle platí, že čím více máte potlačené vnitřní dítě, tím víc nám vadí projevy autenticity u dětí. To, že nám dětské projevy radosti lezou na nervy může ale také poukazovat na fakt, že sami nejsme šťastní. Vždy ale můžeme vystoupit z pozice oběti a něco pro to, abychom byli v životě spokojenější, udělat!

Co na tom, že přijde dítě zvenku zablácené? Užilo si hravosti do sytosti. Bylo šťastné. A to je podstatné.

To my bychom měli být více autentičtí, bez obavy, že se umažeme, že zašpiníme svůj obraz solidnosti a kultivovanosti. To my bychom se měli více radovat, jen tak, z pouhého faktu, že jsme naživu, z pouhého důvodu, že můžeme.

Prosím, nezabíjejme dětskou autenticitu. Umírňujme umírněně. Protože dětská radost ze života je jednou z věcí, která je tady na světě ještě v pořádku.