Tři klíče k rozpoznání ADHD u dítěte

„Dneska má ADHD skoro každý“, slýchám občas. Pohledem laika je dítě s ADHD neposedné, stále v pohybu, u ničeho dlouho nevydrží – není to ale typické pro všechny malé děti? A jak rozpoznat, zda jde jen o fázi vývoje anebo by se mohlo jednat o neurovývojovou poruchu?

ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder) je neurovývojová porucha, která má několik charakteristických rysů. A ano, mnoho příznaků ADHD se může objevit i u dětí, které ADHD nemají, což může být pro laika matoucí.

Jak tedy rozpoznat „pouze“ divoké dítě od dítěte s ADHD? Na co se zaměřit dříve než vyhledáme odborníka, který může provést diagnostiku dítěte?

1. klíč: Dítě projevuje většinu příznaků ADHD

• • Nepozornost: Dítě je snadno rozptylitelné, nedokončuje úkoly, má potíže s koncentrací na detaily (pracuje ledabyle, s chybami), na jednu věc se dokáže zaměřit jen krátce, nevydrží dlouho u jedné činnosti, má potřebu je rychle střídat. Zapomíná, co se mu řeklo, je neorganizované, chaotické.
  • Hyperaktivita: Zvýšený řečový projev (nepřetržité mluvení, drmolení, či vydávání různých zvuků, vše má potřebu komentovat), třesení či jiný nutkavý pohyb končetinami, nevydrží stát či sedět na jednom místě, patrný vnitřní neklid.
  • Impulzivita: Nedokáže čekat v řadě, přerušuje druhé v řeči nebo činnosti, dělá věci bez přemýšlení o důsledcích, má sníženou schopnost sebeovládání, nevyzná se ve svých pocitech a může mít problém je verbalizovat. Častá bývá také vztahovačnost a celková emoční labilita (neadekvátní smích nebo pláč, stěžování si).

Poznaly jste v projevech své dítě? U malých dětí, cca do 3-4 let, může být takové chování i projevem jeho temperamentu a pouhou fází vývoje, proto odborníci neradi stanovují diagnózu dříve než v 7 letech. V některých případech jsou ale projevy jinakosti tak nápadné a výrazně stěžují život dítěte i rodičů, že lze diagnózu stanovit i dříve.

Existují ještě tři podtypy ADHD. Dítě může být:

• převážně nepozorné
• převážně hyperaktivní a impulsivní anebo může mít
• kombinovaný typ ADHD (vykazuje tedy oba typy příznaků).

ADHD se vyskytuje častěji u chlapců, kteří bývají více hyperaktivní, kdežto dívky mají tendenci být více nepozorné.

2. klíč: Projevy ADHD jsou u dítěte denodenní a dlouhodobé

Děti, které jsou „jenom divoké“, mohou mít občasné výbuchy energie nebo období nepozornosti. Mohou být nepozorné nebo hyperaktivní, když jsou unavené, hladové, vzrušené nebo ve stresu. U dětí s ADHD je ale toto chování konzistentní a dlouhodobé. Znamená to, že se s nepozorností, hyperaktivitou a impulzivitou dítěte potýkáte denně a napříč různými situacemi – tedy doma, u kamarádů, během různých aktivit, ve škole atd. Výjimkou, kdy je dítě s ADHD schopno se soustředit, je stav tzv. hyperfocusu, kdy se do nějaké činnosti zaberou natolik, že už ale nedokáží vnímat nic jiného – můžete na ně mluvit, mávat jim před očima, a přesto nevnímají, jejich omezená pozornost už je nepustí dále.

Dítě s ADHD běžný člověk na dětském hřišti nepozná. Museli byste s dítětem trávit celé dny, abyste viděli, že je nastaveno jinak.

3. klíč: S dítětem je těžší vyjít

Je těžké se s ním na čemkoliv domluvit, přimět dělat běžné povinnosti jako je například oblékání nebo čištění zubů a nepomáhá ani pozitivní přístup? Je často vůči vám v odporu? Neplní, na čem jste se domluvili? Toto chování je typické pro děti s ADHD. Je mnohem těžší přimět je k něčemu, co sami nechtějí dělat a mívají odpor k běžným povinnostem.

Okno do života dítěte s ADHD

Pro lepší představu přikládám ještě několik příkladů z běžného života, které mohou odrážet typické chování nebo reakce dítěte s ADHD:

1. Ráno: Když se dítě připravuje do školy, snadno se rozptýlí. Například si začne čistit zuby, ale uprostřed toho procesu najednou odloží kartáček a odejde si hrát s hračkou, protože ji náhodou uvidělo na podlaze. Napadne ji vložit do autíčka v dětském pokoji, začne si hrát a úplně zapomene, že si mělo čistit zuby.
2. Ve školce: Dítě se nemusí chtít zapojit do společných aktivit, nevydrží dělat soustředěnou činnost. Může mít problém dodržovat pravidla hry. Často je velmi emotivní, ledacos jej rozpláče nebo rozhněvá.
3. Ve škole: Dítě má potíže se soustředit na hodinu. Často se otáčí, mluví s kamarády, hrabe se v tašce. Když učitel zadá úkol, dítě rychle ztratí pozornost a je těžké ho přimět k dokončení práce.
4. Domácí úkoly: I když je úkol jednoduchý, dítě tráví hodiny jeho dokončením, protože se snadno rozptýlí jinými věcmi – zvuky zvenčí, myšlenkami v hlavě nebo potřebou vstát a pohybovat se. Pokud je pro něj úkol nezajímavým, je posílen jeho vnitřní neklid a je velmi těžké přimět jej udělat ho.
5. Samostatné a společné aktivity a hry: Dítě má problém hrát si samo. Pokud je hyperaktivní/impulsivní typ, neumí si hrát tiše. Neustále vyžaduje pozornost rodičů. Bez ustání mluví, drmolí, skáče nebo vyvíjí jinou činnost. Při hraní společných her může mít potíže s čekáním, až přijde na řadu. Přerušuje nebo zasahuje do her či aktivit druhých. Skáče do řeči. Může impulsivně reagovat, když jej například něco naštve, okamžitě křičí nebo pláče. Může mít potíže psychicky ustát prohru.
6. Společné stolování: Sedět klidně u stolu je pro dítě s ADHD velmi těžké. Dítě si může s jídlem hrát, posouvat se na židli nebo se na ni houpat, může se povalovat po stole nebo vstává a chodí kolem stolu během jídla.
7. Usínání: Ukládání ke spánku dítěte s ADHD bývá komplikované. I když je dítě unavené, jeho mysl zůstává aktivní a proto pro ně bývá velmi těžké usnout. V posteli se vrtí, mluví, vstávají a odcházejí pro něco, nač si zrovna vzpomenou. Často nemohou usnout, ani když jsou velmi unavené a usínání se tak může protáhnout i na celou hodinu nebo více.
8. Reakce na změny: Když se plány náhle změní, dítě může mít silnou emocionální reakci, protože má potíže s přizpůsobením se neočekávaným situacím.
9. Zapomínání: Ačkoli jste dítěti řekli, aby si vzalo s sebou domácí úkoly nebo svačinu a ono odvětí souhlasem, zapomene je doma. Hůře si pamatuje také jednotlivé střípky dne, například co měl k obědu, co se dělo ve škole či ve školce. Děti s ADHD vnímají přemíru podnětů a proto je pro ně těžší si vše pamatovat.
10. Impulzivní chování: Jedná bez rozmyslu, takže se může často dostávat do nebezpečných situací. Například jej napadne sednout si na parapet okna a vyklánět se. Nebo při hře začne rozhazovat rukama a nedomýšlí, že by mohlo praštit okolní děti.

Dítě s ADHD je, řečeno s nadsázkou, jiný živočišný druh. Je jako lev, který má v sobě jistou divokost a dravost – a je to tak naprosto v pořádku. Chtít po dítěti s ADHD, aby způsobně sedělo a příliš se neprojevovalo, je jako zavřít lva do klece. Otázkou proto není jak na něj, ale jak s ním. A s tímto Vám velmi ráda pomohu.

__________________________________________________

Máte pocit, že ADHD má dneska každý? Nebo že popsané projevy jsou úplně normální projevy dítěte? Pokračujte prosím do článku ZDE>