KLÍČ K DÍTĚTI máš v sobě, mámo

Chystala jsem se nedávno k zubařce. Bála jsem se, že dojde na čištění kanálků a protože zubařské zákroky nesnáším dobře, byla jsem protivná a nevrlá. Syn se po ránu loudal a hrozilo, že kvůli tomu dorazí do školy pozdě. Prskala jsem po něm jak vzteklá kočka, rozdávala rozkazy a výtky. Pak jsem si uvědomila, že dělám přesně to, co mě dráždí, když nevědomky dělá můj muž a na co jej občas upozorňuju – tedy že si vylévá svou frustraci na dítě. A že dítě ve skutečnosti není příčinou jeho pocitů, protože kdyby byl vnitřně v klidu, jeho chování by se ho tolik nedotýkalo a viděl by laskavější možnosti, jak situaci vyřešit.

Vnitřně jsem si přála uklidnit se, ale nešlo to. Cítila jsem, že můj strach a vztek naopak narůstá. To, co jsem do té doby odsuzovala, jsem tak v tu chvíli sama pocítila na vlastní kůži. Taková karma v přímém přenosu. Pocítíš, co sám odsuzuješ, abys to odsuzovat přestal. 😁

Na autoterapii formou EFT, po jaké bych běžně sáhla, nebyl čas, a tak jsem poprosila, ať se postará o syna ten den ráno muž sám. Vysvětlila jsem, že jsem tak nevrlá, protože mám ze zubaře strach a nedaří se mi uklidnit se. Muž v klidu popostrčil syna v činnosti a projevil pochopení pro jeho ranní únavu – i on mívá totiž velký problém se ráno nastartovat. Odjezd do školy tedy nakonec proběhnul v poklidu, i když s malým zpožděním.

Co jsem si díky této zkušenosti uvědomila?

• Že být jako rodič v psychické pohodě je základ pro harmonické soužití s dítětem.
• Vyčerpaný či vystrašený rodič je pro dítě minovým polem.
• Že ve chvíli, kdy jeden z rodičů v pohodě není, je dobré poprosit partnera (nebo kohokoliv jiného) o pomoc. (Pokud to není možné, bez obviňování kohokoliv nahlas pojmenujte své pocity, už jen tím by se jejich intenzita měla snížit a dítě bude vědět, že není příčinou vašeho stavu.)
• Že pokud nemáte své emoce pod kontrolou, je lepší (je-li to možné) se odejít uklidnit někde stranou.

Reakce na chování dítěte není nikdy způsobena jen samotným dítětem.

Ve skutečnosti je odrazem Vašeho stavu (toho, jak se momentálně cítíte, jak jste zazdrojovaní) a vnitřního nastavení (které je utvářeno již v našem dětství).

Vyčerpaní a rozmrzelí budete reagovat jinak než kdybyste byli odpočatí a spokojení.

Jinak budete na dovádění dítěte reagovat pokud jste jako děti měli možnost chovat se zcela spontánně, a jinak pokud byla vaše spontaneita potlačována.

Jinak budete na pláč či vztek dítěte reagovat, pokud jste měli v dětství možnost vyjadřovat své negativní emoce a jinak pokud byly vaše emoce trestány, potlačovány nebo zlehčovány.

Můj syn se ráno loudá téměř vždy a přesto jsem obvykle schopna mu poskytnout bezpečné a laskavé prostředí a pomoci mu nastartovat se bez jakékoliv kritiky či dokonce křiku. Má ranní rozmrzelost byla způsobena strachem způsobeným nezpracovaným traumatem z dětství. Traumatem ze zubařských zákroků. S mým naladěním tedy více souviselo to, co se odehrávalo uvnitř mě než to, co se dělo venku.

Dnes už vím, že naše vnitřní nastavení podvědomě spouští naše reakce.

Když změníte své nastavení, změní se také vaše reakce. Chování dítěte vás přestane tolik rozčilovat. Najednou více uslyšíte svůj instinkt. Budete lépe schopni se na své dítě napojit. A intuitivně vědět, jak se ke svému dítěti chovat.

Když se zklidní vaše reakce, může se zklidnit i vaše dítě. Protože dítě je utvářeno prostředím, ve kterém žije.

Výchova nakonec není o tom, jak zlomit dítě k poslušnosti, ale jak dojít k vnitřnímu klidu a propojení, aby dítě mělo touhu nás následovat.

Jak si můžeme pomoci k většímu klidu již dnes?

• Meditací
• Mindfullness technikami
• Dechovými cvičeními
• Odstraněním všeho, co nás okrádá o energii
• Věnování se čemukoliv, co nám dodává energii
• Řešením věcí, které vás nejvíce trápí
• Vnitřním rozhodnutím jít cestou většího klidu
• Uvědoměním si, že v každém okamžiku dělám jak nejlépe v tu chvíli dovedu
• Pravidelnou prací se svým vnitřním světem – např. díky technice EFT , řízenými vizualizacemi (na Youtube jich najdete spoustu zdarma), prostřednictvím technik popsaných v knize Pečuj o své démony nebo v knihách zaměřených na léčbu traumat
• Vyhledáním terapie zaměřené na práci s podvědomím, která pozitivně mění vaše vnitřní nastavení

V situacích, kdy hrozí, že neovládnete své reakce, se můžete sami sebe zeptat:

• „Bude to, co se teď děje, důležité i za 5 let?“
• „Kdybych věděla, že zítra mé dítě zemře, jak bych se v této situaci zachovala teď?“ (Jakkoliv fatální se tato otázka zdá, dokáže nás velmi rychle přesunout od automatických reakcí do vědomých, harmoničtějších.)
• „Jak bych se cítila já, kdyby mi někdo řekl to, co se chystám dítěti říct? Jak to mohu říci jinak, laskavěji?“