Když se dotknete smrti, vše nedůležité odpadne

A je to tu zas. Další lockdown, další uzavření škol. Děti doma, uzavřené, izolované. Dítě s ADHD navíc těžko udržíte v klidu. Někoho z vás možná jímá panika nebo minimálně lehká nervozita. Možná také hněv nebo pocit frustrace. Chápu, mívala jsem to stejně. Ale už nemám.

Cvak, lehký návrat do minulosti. Dvanáct dní zpátky. Srdce mi bije již dvě hodiny jako splašené. Je pro něj evidentně těžké další čtyřicetistupňovou horečku ustát. Srdce náhle vynechá úder. Už se to jednou stalo, ale nyní je pauza delší. Cítím, jak má životní energie odchází. Jak mne něco tahá pryč. Ještě stihnu pohledem zachytit své pokojně spící dítě. Bude z něj sirotek? Srdce se vzpamatuje a znovu bije. Díky Bohu. Nicméně jsem paralyzovaná. Neschopna ovládat ruce a nohy. Můj muž volá záchranku. Po jejím odjezdu se zhroutí, má strach, že už se nevrátím. Syn se probouzí a utěšuje jej.

Cvak, zpátky do tady a teď. Další lockdown, dalších x dní učení se s dítětem doma. Děkuji, že mohu. Děkuji za každý den, kdy mohou být se svým synem. Za každý okamžik, kdy mu mohu líbnout polibek do voňavých vlásků. Za každé jeho zazlobení. Už jej tak neprožívám. Mé hranice už totiž nezlomí. Již vím, že laskavost nesmí být bezbřehá. A že dítě posouvá hranice jen tehdy, pokud to rodič dovolí. Jsem laskavá a přitom přísná. Jsem tu pro něj a on to cítí. Nepříjemná zkušenost změnila i jeho. Je pokornější. Více se zajímá o to, jak se cítím. Pomáhá mi. Sám od sebe.

Situace, ve které se jako společnost nacházíme, není jednoduchá. Ale neberte prosím další čas nedobrovolně strávený se svým dítětem jako trest. Protože je to ten nejkrásnější dar. To, že s ním můžete být. Děti rostou a my obvykle většinu života strávíme v práci. Teď se situace mění, ale je jen na nás, zda z ní vytěžíme i něco pozitivního.

Buďe prosím šťastní za každý den, kdy můžete být spolu. Protože nikdy nevíte, kolik dní ještě máte.

Vaše ADHaDí máma.