„ADHD má dneska každý!“ – malé zamyšlení k nevhodným poznámkám

Představte si co nejlépe dokážete, že jste přetížení. Nakupilo se Vám mnoho starostí a povinností a vy se cítíte ve stresu a pod tlakem.

Jste zrychlení, nestíháte, máte problém se soustředit na práci a kvůli tomu děláte chyby z nepozornosti, a to i ve svém zaměstnání. Zapomínáte a ztrácíte věci. Máte problém přijít kamkoliv včas a jste kvůli tomu považováni za nezodpovědné či dokonce arogantní.

Jakkoliv se snažíte, změny nejsou vidět – mozek s Vámi totiž nespolupracuje. K tomu ještě slýcháte věty jako: „Proboha, soustřeď se!“, „Zase jsi zapomněl?“ nebo „Jsi normální?“ Jste z toho podráždění a dotýkají se Vás i poznámky, které nejsou nijak mířeny proti Vám. Stáváte se vůči hodnocení druhých přecitlivělí.

Váš stav negativně zasahuje do Vašich pracovních i osobních vztahů, protože často nejste schopni plně vnímat, protože zapomínáte, co řekli, že máte udělat, protože vnášejí požadavky, které jsou momentálně nad Vaše schopnosti, a tak je nenaplňujete. Přitom ale vnímáte, že ostatní jsou schopni normálně fungovat. To jen vy ne! Jelikož nezvládáte život tak, jak byste si přáli, a neustále v něčem selháváte, cítíte hlubokou frustraci, která se může snadno proměnit v depresi.

Tak a teď si představte, že tento stav neustává. Trvá několik dní. Několik týdnů. Několik měsíců. A na závěr se prosím vciťte do situace, kdy tento stav neustane nikdy, pouze se mění intenzita tohoto stavu.

Ano, toto je podobenství s ADHD. Dospělý člověk s ADHD je v popsaném stavu (v různé intenzitě) celý svůj život. Jen u něj není příčinou dočasné přetížení, ale jiné fungování mozku (které však způsobilo jiné, obvykle emoční přetížení v ranném období vývoje, ale to není předmětem tohoto zamyšlení).

Když se neznalí lidé dozví o příznacích ADHD, často prohlašují: „Jé, tak to mám asi taky ADHD.“ Případně slýchám: „Tak to má dneska tím pádem ADHD každý!“ nebo „ADHD neexistuje, protože popsané příznaky jsou úplně normální projevy dítěte!“

Stále dochází k nepochopení. Ano, všichni občas máme projevy, které vypadají jako ADHD. Všichni jsme ale šťastni, že jsou tyto projevy jen občasné nebo chvilkové. Dokázali byste si představit potýkat se s nimi denodenně? Trvale s nimi žít? A dokážete si nyní představit, jak člověka, který má ADHD, zasahují nevhodné poznámky? A jak hluboce může nevhodný přístup poznamenat dítě s ADHD, které je ještě citlivější?

Doufám, že nyní jste k pochopení toho, co je to ADHD, blíž.